Fabory, mistr v nerezovém spojovacím materiálu

Nerezová ocel je známá pro svou trvanlivost, nízké nároky na údržbu a vysokou odolnost proti korozi. Předpokladem však je, že je vybrán správný typ ocelia s příslušnou povrchovou úpravou. Termín nerezová ocel se používá pro označení široké škály materiálů, z nichž všechny mají alespoň 12% chromu (Cr) a obvykle i jiné legovací prvky, kde nikl (Ni) a molybden (Mo), jsou nejdůležitější. Chrom poskytuje odolnost proti korozi, nikl zlepšila odolnost proti korozi a tvářitelnost a molybden 

zvyšuje odolnost proti důlkové korozi v agresivním prostředí. U nerezové oceli se tvoří oxid chromový na povrchu, který ji chrání před korozí. Při vyšších teplotách má chrom sklon k vytváření karbidů místo oxidu. V důsledku toho je odolnost proti oxidaci při vysoké teplotě u nerezové oceli také větší než u standardní oceli. Produkty z erezové oceli jsou používány různými koncovými uživateli, jako jsou: stavitelé lodí, výrobci strojů, používá se v potravinářství, automobilovém průmyslu, při stavbě ocelových konstrukcí, úpravě vody, údržbě, DIY atd ...

 

Pro spojovací materiál byla vytvořena široká škála nerezových ocelí a rozdělena v souladu s normou ISO 3506 do 3 skupin materiálů na základě jejich metalurgické struktury na Austenitická (A), Martenzitická (C) a Feritické (F).

 

Martenzitické a Feritické nejsou běžné materiály pro spojovací materiály, protože jsou obvykle méně odolné vůči korozi.

Austenitická skupina materiálů – nazývaná též chromniklové oceli – je pro spojovací materiály nejvíce používaná a dělí se dále na 5 stupňů ocelí s různou odolností proti korozi a specifickou oblastí použití.

 

Nejvíce používané stupně pro masovou výrobu spojovacího materiálu jsou A2 a A4, níže je více spoecifických informací ke všem typům označeným A:

Automatová ocel s výbornými vlastnostmi pro obrábění díky vyššímu podílu fosforu a síry. V důsledku toho je však snížena odolnost proti korozi. Tato automatová nerezová ocel se pro hromadně vyráběné spojovací prvky používá jen omezeně.

Nejčastěji používaná nerezová ocel (pro hromadnou výrobu spojovacích prvků) – nazývaná také 18/8 (18% Cr, 8% Ni) – s vynikající odolností proti korozi za normálních atmosférických podmínek, ve vlhkém prostředí i při působení oxidačních a organických kyselin a mnoha alkalických roztoků. Stupeň A2 však není vhodný pro použití v prostředí s neoxidačními kyselinami a činidly s obsahem chlóru, tj. v bazénech a v mořské vodě.

Je to stabilizovaná nerezová ocel s vlastnostmi A2. Díky prvkům Ti, Nb nebo Ta, které snižují vazbu uhlíku na chrom, je tento druh oceli zvláště vhodný pro použití při zvýšených teplotách. Pro hromadnou výrobu spojovacích prvků se používá poměrně zřídka.

Oceli stupně A4 jsou „oceli odolné proti kyselinám“ legované molybdenem (Mo), které poskytují zvýšenou odolnost proti korozi v agresivních prostředích, které se vyskytují v mořském klimatu (chloridy), průmyslové atmosféře (oxid siřičitý), kde jsou přítomné oxidační kyseliny a v prostředí, kde může docházet k bodové korozi. V agresivních prostředích, jako jsou aplikace na moři, prostředí s vysokým obsahem chlóru a podobně je nutno použít oceli s vyšším obsahem Cr, Ni a zejména Mo.

Jedná se o stabilizovanou nerezovou ocel s vlastnostmi A4. Díky prvkům Ti, Nb nebo Ta, které snižují vazbu uhlíku na chrom, je tento stupeň oceli obzvlášť vhodný pro použití při zvýšených teplotách. Pro hromadnou výrobu spojovacích prvků se používá poměrně zřídka.

Šestihranné šrouby a matice a šrouby s hlavou s vnitřním vybráním velikosti M5 a větší a všechna balení by měla být označena identifikační značkou výrobce a jakostním stupněm oceli, za nímž následují dvě (nebo tři) číslice třídy pevnosti nebo jako alternativa pro obráběné matice rýhováním, viz příklady níže. Není-li třída pevnosti vyznačena, platí třída pevnosti 50 nebo 025.

 

Nízkouhlíková austenitická ocel s obsahem uhlíku nepřesahujícím 0,03 % může být navíc označena písmenem „L“.

 

 

 

Značení závrtných šroubů a jiných spojovacích prvků je věcí dohody mezi objednavatelem a výrobcem.