Stavební materiály: základ kotvy

Volba kotevního systému nezávisí jen na zátěži kotvy. Důležitý je také materiál, ve kterém má být prvek ukotvený. Charakteristika stavebního materiálu zahrnuje zvláště pevnost v tlaku, která ovlivňuje volbu upevnění. Pevnost v tlaku je tlak, kterému je materiál schopný odolat, udaný v MPa. Stěny z omítky, zdiva nebo betonu mají různé vlastnosti a proto vyžadují různý přístup. Tlouštka materiálu je důležitá stejně jako jeho vlastnosti.

Panelové prvky jsou tenkostěnné stavební materiály. Tyto panelové prvky, jako jsou sádrokartonové panely, vláknité desky, dřevotřískové desky a překližka mají často malou pevnost v tlaku. Upevnění pomocí hmoždinek, které závisí na jejich síle expanze v dutině na zadní straně desky, představuje dobrý poklad pro pevné upevnění. To se nazývá tvarové upevnění. Kotvy vhodné k tomuto účelu jsou obecně známé jako dutinové kotvy.

Zdivo je kompozitní materiál, tvořený cihlami a maltou. Pevnost cihel v tlaku je vyšší než u malty, proto se preferuje ukotvení do cihly. Čím je stavba starší, tím větší je rozdíl v pevnosti v tlaku a tím důležitější je dosáhnout ukotvení do cihly. Na základě konstrukce a procenta dutého prostoru, se cihly pro zdivo dělí do čtyř skupin.

Cihly s kompaktní konstrukcí nemají žádné dutiny a mají vysokou pevnost v tlaku. Cihly s dutým prostorem do 15 % jsou považovány za plné cihly. Relativně vysoká pevnost v tlaku z nich dělá extrémně vhodný materiál pro upevňovací metody s použitím hmoždinek. Děrované cihly nebo ventilační cihly jsou obvykle vyrobené ze stejného materiálu s vysokou pevností, jako plné cihly, ale jsou opatřeny dutinami. Pro velká zatížení je nutno v dutých cihlách používat speciální hmoždinky. Tyto hmoždinky jsou navržené pro přemostění nebo vyplnění dutin.

Cihly s otevřenou konstrukcí mají nízkou pevnost v tlaku a jsou extrémně pórovité. Pro optimální pevnost je nutno používat speciální hmoždinky, například hmoždinky s velkými expanzními plochami. Pokud tyto cihly také obsahují duté prostory, je pro spolehlivé ukotvení nutná pečlivá volba a umístění hmoždinky. Vhodné mohou být hmoždinky s dlouhou expanzní zónou nebo injektážní systémy, tvořené závitovou tyčí, kotevní objímkou (sítí) a injektážní maltou. Pro zajištění, aby vrtané otvory nebyly příliš velké, a nevedly k vylamování struktury v dutinách stavebních materiálů, je nutno otvory v děrovaných cihlách a stavebních materiálech s otevřenou konstrukcí, vytvářet jen rotačním vrtáním. Příklepové vrtání zvyšuje pravděpodobnost drolení materiálu. Vrtání je rychlejší, pokud se při rotačním vrtání používají vrtáky z tvrdokovu.

Materiál typu betonu zahrnuje lehčený beton, normální beton a těžký beton. Lehčený beton se liší od normálního betonu přísadou materiálů, jako je pemza, Styropor, popílek, slínkový izolit atd. Ve všech případech se jako pojivo používá cement. Přísada, která má menší pevnost v tlaku než štěrk v normálním betonu, vede k méně výhodným vlastnostem pro kotvení. Maximální nosnost konstrukčních upevnění k betonu je extrémně závislá na pevnosti betonu v tlaku. Pevnost betonu v tlaku je určena ‚pevností krychle v tlaku‘. Pevnost krychle v tlaku je vztažena k tlaku, který je možno vyvinout na krychli o rozměrech 15 x 15 x 15 cm před tím, než začne praskat. Tato hodnota je uvedena ve vlastnostech stavebního materiálu s označením velkým písmenem B v kombinaci s číselnou hodnotou. Například pevnost krychle v tlaku B25 znamená, že pevnost v tlaku tohoto betonu je minimálně 25 MPa. Podobné označení pevnost platí pro válec o rozměrech Ø16 x 32 cm, v souladu s evropskou předběžnou normou ENV 206, kde se používá označení C20/25. Zde první hodnota znamená minimální charakteristickou pevnost válce v tlaku, 20 MPa. Druhá hodnota znamená minimální charakteristickou pevnost krychle v tlaku, 25 MPa.