text.skipToContent text.skipToNavigation
Vážení zákazníci, objednávky odoslané z webshopu do 15.00 hod Vám budú doručené v nasledujúci pracovný deň.

Vedomostné centrum

      Kvalita & Technológia
      Cadenas 3D Portal
      Technická informácia

         Ocel

            Vliv legujících prvků 
            Ocel pro upevñovací díly
            Tepelné zpracování
            Oduhličení

         Nerezová ocel
         Povrchové úpravy skrutiek
         Samopovoľovanie a uťahovanie
         Diely s nemetrickým závitom
         Ukotvenie
         Prevodné tabuľky

      Výber

OCEL

Pojďme prodiskutovat jedno z nejdůležitějších témat mezi spojovacím materiálem: ocel!
 
Ocel je nejčastějším materiálem pro spojovák . Když mluvíme o oceli, máme na mysli kovové slitiny obsahující železo (Ferro, Fe) a uhlík (C).
 
Existuje mnoho druhů oceli, a ty které se používají pro spojovací materiál, jsou většinou kované slitiny, protože tváření za studena je nejběžnější způsob výroby spojovacího materiálu.
 
Nicméně některé výrobky jsou však vyrobeny z různých druhů ocelí, jako litiny nebo pružinové oceli. Ocelový spojovací materiál s vysokými mechanickými vlastnostmi, jako jsou třídy 8.8, 10.9 nebo 12.9 jsou zušlechtěné oceli.
 
Odolnost proti korozi u většiny ocelových slitin je nízká, a proto jsou často potaženy ochrannou kovovou povrchovou vrstvou (např. Zinku) s cílem zlepšit životnost spojovacího materiálu.
 
Spojovací materiály z oceli jsou často rozdělovány dle různé pevnostní třídy. Pevnostní třída určuje sílu spojovacího materiálu.
 
Definice oceli podle evropské normy EN 10020, je “materiál, který obsahuje mnohem více železa (Fe) než kteréhokoli jiného jednotlivého prvku, má obsah uhlíku (C) obecně nižší než 2% a obsahuje ostatní prvky. Omezené množství chromových ocelí obsahuje více než 2% uhlíku, avšak 2 % obvykle představují dělící hranici mezi ocelí a litinou”.
 
Když hovoříme o oceli, máme obecně na mysli slitinu železa (Fe) a uhlíku (C). Ostatní prvky mohou ovlivňovat charakteristiky a vlastnosti oceli. Upevňovací díly se většinou vyrábějí z oceli, pokud hovoříme o upevňovacích dílech, pak litinové upevňovací díly nepředstavují správné označení!
 
EN 10020 nabízí propracovaný systém třídění, a rozlišuje tři základní typy ocelí:
 
Nelegované oceli - třídy ocelí, u kterých žádný z prvků, přítomných v oceli, nepřekračuje mezní hodnoty z následující tabulky:
 
PrvekMezní hodnota (hmotnostní)
AlHliník0,3%
BBór0,0008%
BiVizmut0,1%
CoKobalt0,3%
CrChróm0,3%
CuMěď0,4%
LaLanthanoidy (každý)0,1%
MnMangan1,65%
MoMolybden0,08%
NbNiob0,06%
NiNikl0,3%
PbOlovo0,4%
SeSelen0,1%
SiKřemík0,6%
TeTelur0,1%
TiTitan0,05%
VVanad0,1%
WWolfram0,3%
ZrZirkon0,05%
 Ostatní (s výjimkou uhlíku, fosforu, síry, dusíku) (každý) 0,1%
 
Nerezové oceli - oceli s minimálním obsahem chrómu 10,5 % a maximálním obsahem uhlíku 1,2 %.
 
Ostatní legované oceli - oceli nesplňující definici nerezové oceli a u kterých minimálně jeden prvek z výše uvedené tabulky je přítomný v množství, překračujícím mezní hodnotu výše uvedené tabulky.
 
Nelegované oceli se dále dělí na nelegované ušlechtilé oceli a nelegované speciální oceli. Ušlechtilé oceli mají specifikované vlastnosti jako například houževnatost, tvářitelnost a regulovanou velikost zrna. Speciální oceli mají obecně vyšší úroveň čistoty ohledně nekovových příměsí. Jsou zvláště vhodné pro tepelné zpracování (kalení a temperování, cementování), neboť jejich chemické složení a výrobní proces je přesně kontrolovaný. Obsah fosforu a síry by měl být omezený na maximální hodnotu a tyto oceli po tepelném zpracování splňují specifické požadavky. Proto speciální oceli zaručují po kování za studena a tepelném zpracování specifické požadavky ohledně například meze průtažnosti a pevnosti v tahu a rázové pevnosti.
 
Nerez oceli se dále dělí podle 2 kritérií:
  • Podle obsahu niklu
      - Méně než 2,5 % niklu
      - Více než 2,5 % niklu
 
  • Podle hlavních vlastností
      - Odolnost proti korozi
      - Tepelná odolnost
      - Odolnost proti tečení 
 
Ostatní legované oceli se podobně jako nelegované oceli dělí na ušlechtilé a speciální legované oceli. Ušlechtilé legované oceli nejsou obecně určeny ke kalení a temperování nebo povrchovému kalení, ale existují požadavky například na houževnatost, tvářitelnost a kontrolu velikosti zrna.
 
Všechny ostatní legované oceli jsou speciální legované oceli – mají stejné vlastnosti ohledně čistoty a přesných mechanických vlastností jako speciální nelegované oceli.
 
Systém označování ocelí je normalizovaný v EN 10027. Tato norma je tvořena dvěma částmi. Část 1 specifikuje pravidla pro označování ocelí pomocí alfanumerického kódu (jako je C10C nebo S235JR nebo 34CrNiMo6). Toto označení oceli udává použití a hlavní vlastnosti (chemické složení, mechanické vlastnosti atd.). Část 2 poskytuje numerický systém tvořený číslem skupiny materiálu (jedna číslice), tečkou a dalšími 6 číslicemi (číslo skupiny ocelí a tvořené dvěma číslicemi a pořadové číslo tvořené maximálně 4 číslicemi). Tento systém je založený na německém systému číslování materiálů (“Werkstoff”). Poslední dvě číslice se většinou vynechávají (definují výrobní metodu oceli a podmínky zpracování). Čísla ocelí, která odpovídají výše uvedeným označením ocelí, jsou 1.0214, 1.0038 a 1.6582.